MŠ Zlín - Kúty Burge
Hlavička

Vzdělávací nabídka pro Vodníčky 08. 09. 2020

  •  Dobré ráno, dobrý den

Po tom, co se všichni společně sejdeme, začínáme den v komunitním kruhu. Pro začátek dne vždy volíme jednoduché uvítací básničky, či písničky. Přidávám sem ty, které nás během školního roku rozhodně „neminou“ a u dětí jsou oblíbené i díky tomu, že jsou doprovázeny pohybem.

                                            

TIP: Níže uvedené básničky můžete s dětmi procvičovat i doma. Zapojte klidně sourozence, či kamarády.

Dobré ráno, dobrý den,

Dneska máme krásný den.

Ruce máme na tleskání,

A nožičky na dupání.

Dobrý den, dobrý den,

Dneska si to užijem!

………………..

Dobré ráno, krásný den,

Začneme ho s úsměvem.

Pustíme sem čerstvý vzduch,

V zdravém těle – zdravý duch.

Stoupneme si vedle sebe,

Pohladíš mne – a já tebe.

Za ruce se chytíme,

Dokolečka chodíme.

Všichni se tu rádi máme,

Vesele si zamáváme.

……………..

My jsme všichni kamarádi,

Co se mají tuze rádi.

Jedna, dvě, tři, ani muk,

Já jsem holka a já kluk.

Já jsem kluk a já zas holka,

Dohromady velká školka.

Pokud se chcete podívat, jak může takový ranní pozdrav ve školce vypadat, klikněte SEM.

  • Už jsme se přivítali, co teď?

Vzhledem k tomu, že by byl v pořadí teprve druhý týden ve školce, byly by na řadě hry a rozhovory, vedoucí k vzájemnému seznamování dětí a činnosti směřující k poznávání nového prostředí.

TIP: Místo těchto her se můžete s dětmi bavit o tom, jaké si našly ve školce kamarády a klást nejrůznější otázky. Jak se jmenuje kamarád, který s tebou sedí u stolečku? Jaká je barva tvého stolečku? Jakou máš značku? Jaké značky mají ostatní děti? Víš, jak se jmenují paní učitelky? S čím sis ve školce hrál? Na co se těšíš? Chceš nakreslit něco pro tvého kamaráda/pro paní učitelku?

1) Kašpárek zdraví děti

Loutku usměvavého Kašpárka využíváme v naší třídě často. V prvním i druhém týdnu, než si děti upevní jména svých kamarádů, volíme jednoduché činnosti.

Děti sedí v kruhu v tzv. tureckém sedu. Kašpárek chodí po kruhu, a kdo hezky sedí, toho pohladí a zeptá se dítěte, jak se jmenuje. Např.: „Ahoj holčičko, jak se jmenuješ?“ „Já se jmenuju Adélka“. Kašpárek poté nahlas zopakuje jméno Adélka a děti společně jméno vytleskají.

2) Posílání míče

Opět sedíme v kruhu. Jedno z dětí (nebo učitelka) drží míč a k někomu jej kutálí. Ke komu se míč dokutálí, řekne své jméno, poté zase kutálí k dalšímu kamarádovi.

Obměna hry (když už se děti lépe znají) je taková, že dítě řekne: „Posílám míč Tomáškovi“. Tomášek potom pošle míč zase dál, až se vystřídají všechny děti.

3) Značky

V šatně na nástěnce je umístěný velký domeček, který představuje naši školku, na které jsou suchým zipem připevněny značky všech dětí. Tuto pomůcku můžeme zejména v prvních týdnech využít různými způsoby.

Na koberec umístíme školku bez značek, ty budou rozmístěny v herně na stanoveném místě. Všechny děti postupně vstanou, najdou svou značku a připevní jí na domeček. Přitom vždy ostatním dětem mohou říct, jak se jmenují a ukázat, která značka je právě jejich.

Další možností je například značky popisovat. Např.: „Teď myslím na jednu značku. Je to zvíře, které plave ve vodě a můžete jej mít i doma v akváriu.“ Po uhodnutí dítě svou značku umístí na domeček.

4) Chodím, hledám, co mám znát…

Učitelka (později i samy děti) chodí po třídě a říká: „Chodím, hledám, co mám znát, pojď mi ALENKO pomáhat. Do všech koutů zajdu, PANENKU tam najdu. Jména dětí a předměty se mění, děti tak procvičují orientaci v prostoru, a zároveň poslouchají jména svých kamarádů.

Také můžeme místo předmětu (panenka, autíčko, kostka, míč, křeslo, klavír..) vyslovit i jméno jiného dítěte. „Chodím, hledám, co mám znát, pojď mi ALENKO POMÁHAT. Do všech koutů zajdu, HONZÍKA tam najdu.“ Alenka pak najde Honzíka a pohladí jej.

5) Denní režim

Pokud děti ví, co bude následovat, cítí se v pohodě a v bezpečí. Vhodnou aktivitou je tak výtvarně znázornit denní režim – Příchod do školky, hra na koberci a u stolu, snídaně, komunitní kruh, svačina, pobyt venku, oběd, spaní, druhá svačina, příchod rodičů. Obrázky nejdříve seřadíme tak, jak jdou správně po sobě a dětem o celém dni vyprávíme. Potom řadí obrázky děti a popisují, co na nich vidí. Tento denní režim může být vystaven po celý den na viditelném místě. Obrázky se mohou postupně oddělávat podle toho, co už proběhlo.

Milí rodiče, takto znázorněný denní režim (jednoduše pomocí piktogramů) využijte klidně i u Vás doma a povídejte si s dětmi o tom, co je ve školce čeká. Ukažte jim, ve které části dne si pro ně přijdete (po obědě nebo po spaní). Dítě pak bude dobře vědět, co jej čeká a získá tím sebejistotu.

6) Pravidla třídy

Abychom se ve třídě cítili dobře, vytváříme si pravidla, která dodržujeme. Někdy pravidla vyplývají z různých situací postupně, někdy si zase sedneme do kruhu a povídáme si o tom, jak bychom se měli chovat a dané pravidlo pojmenujeme.

Příklad toho, jak mohou pravidla vypadat:

 

  • Pohybové a psychomotorické hry

Po tom, co si dostatečně popovídáme o daném tématu, následuje většinou pohybová hra.

1) V tomto týdnu se nabízí hra: „Šup do školky“.

Po herně rozmístíme obruče podle počtu dětí. Každé dítě má jednu, do které si dřepne. Představuje školku. Když začne hrát hudba, znamená to, že jdeme na procházku. Jakmile hudba hrát přestane, schová se každé dítě zpět do školky.

2) Zajíček v své jamce

„Zajíček v své jamce sedí sám…“ Určitě každý z nás tuto písničku někdy slyšel. Děti se drží za ruce v kruhu, pochodují v jednom směru a zpívají. Jedno dítě – zajíček – sedí v kruhu a je smutný. Na konci písničky se slovy „S chutí skoč a vyskoč!“ se děti zastaví, zajíček vyskočí a doprostřed kruhu jde někdo jiný.

3) Medvěd a ptáček

Děti chodí volně po herně. Když uslyší hluboké tóny klavíru, stanou se z nich medvědi a začnou chodit houpavou chůzí a dělají „brum, brum“. Když uslyší vysoké tóny, promění se na ptáčky, kteří skáčou snožmo a pípají.

Postupně přidáváme více zvuků a zvířat (např. triangl – kočka, atd…)

4) Dobrý den, pojďte ven!

Děti sedí v kruhu. Učitelka vybere jedno z nich, to vstane a zaťuká někomu na záda se slovy: „Dobrý den, pojďte ven.“ Tyto dvě děti si jdou následně podél kruhu do protisměru, a když se potkají, řeknou si: „Dobrý den“ a sednou zpět na místo. Všechny děti se vystřídají.

5) Král sedí na trůně

„Král sedí na trůně, v papírové koruně. Kdo korunu z hlavy sejme, na královský trůn si sedne.“

Děti stojí v kruhu a uprostřed je židle (trůn). Na něm sedí jedno dítě, které představuje krále. Druhé dítě po odříkání básničky běží, vezme králi korunu a utíká s ní podél kruhu. Král „zloděje koruny“ honí, a pokud zloděj oběhne celý kruh, stává se z něj král.

Z počátku u nejmladších dětí roli krále střídáme, i když král zloděje chytí.

Podobná je známá hra „Chodí Pešek okolo“.

6) Hry s padákem

Psychomotorický padák má ve školce i u nejmladších dětí opravdu spoustu využití. Na podzim s dětmi ráda napodobuji vítr. Díky této aktivitě si děti osvojují hravou formou manipulaci s padákem. Děti stojí kolem padáku, každý jej drží. Nejprve začal venku foukat vánek, který skoro ani necítíme. Padákem začneme nepatrně třepat. Potom přijde silnější vítr a nakonec vichřice (třepání tak sílí, potom slábne atd..).

Děti baví i varianta, kdy jedno z nich během vánku, větru i vichřice leží uprostřed padáku.

  • Výtvarné činnosti

Otisk rukou – tuto „výtvarku“ s dětmi zřejmě uskutečníme v dalších týdnech. Každé dítě otiskne svou ruku na velký arch papíru. Papír může být vystřižen do tvaru srdce, domečku… S dětmi si přitom povídáme o tom, že všichni patříme do naší třídy, jsme kamarádi, každý má U Vodníčků své místo a máme ho rádi.

  • Grafomotorika

Někdo si pod pojmem "grafomotorika" představí pouze pracovní list. Ten samozřejmě zařadit můžeme (a budeme), ale zaměřme se také na uvolňovací cviky. Děti se postaví tak, aby kolem sebe měly dostatek prostoru. Nejdříve kroužíme pažemi na jednu a na druhou stranu, poté lokty, nakonec zápěstím. Poté přicházejí na řadu samotné prsty, k tomu mohou dopomoci různé básničky, které naleznete níže. Prsty lze procvičit i jinak - například zapínáním knoflíků, skládáním dorbných stavebnic, atd...

Místo klasického pracovního listu můžeme použít například víko od staré krabice. To vyložíme černým papírem, na který nasypeme mouku. Jednodušší varianta je mouka nasypat na černý plech. Děti prstem kreslí do mouku různé tvary. 

Další možnost je také čistý papír. Pro tříleté děti doporučuji využívat větší formát- např. A2. Motivujte děti třeba tím, že budete motat klubíčko pro koťátko a říkejte dokola: ,,Motám, motám klubíčko." Papír dítě vyplní souvislými krouživými pohyby.

 

  • Uvolnění, relaxace

Předtím, než děti usednou ke svačině, čeká na ně ještě relaxační chvilka. Někdy dětem pouštím tzv. „línou hudbu“ nebo zvuky přírody. Postupně uvolňujeme celé tělo, až nakonec ležíme se zavřenýma očima a soustředíme se na to, abychom správně dýchali. Přitom dětem vyprávím příběh. Děti si představují, že jsou lísteček, se kterým si pohrává vítr. Letí nad naší školkou, proletí nad pejskem, který si hraje v trávě, potom popoletí kousek dál k řece atd….

 Jindy zase zařadíme uvolňující cviky s prvky jógy. Jak taková sestava může vypadat? Klidně si ji vyzkoušejte i doma. Toto cvičení jsem našla na stránkách www.jogaprodeti.cz a ráda jej používám a obměňuji.

,,Jednoho krásného letního dne byl malý neposedný větříček jako na trní. Nebavilo ho pořád poletovat na dvoře starého stavení a nadzvedávat kousíčky suché slámy. Chtěl se pořádně prolétnout, zažít a poznat nové věci, zvířátka, přírodu, …. Rozhodl se, vyletí do „světa“. Jako když do něj píchne, vyletěl ze dvora a už byl na louce za stavením. Chvilku si pohrával s vysokou trávou (turecký sed), ohýbal jí na jednu stranu, pak zase na druhou. Bylo to něco úžasného, tavička voněla, ukláněla se sem a tam. Vypadalo to, jako by tancovala. Najednou větříček uslyšel nějaké zvuky, tak vyletěl nad travičku, aby se rozhlédl, odkud to jde. Jenom o kousek dál, než si před chvilkou pohrával, uviděl kočičku. Číhala u díry v zemi nejspíš na myšku. Větřík nechtěl kočičku rušit, tak pokračoval ve svém výletu dál. V tom se k větříčku přidal motýlek. Třepotal barevnými křidélky, které se ve slunečních paprscích třpytili. Větříčku se tou nádherou až zatajil dech. Chvilinku si spolu hráli, poletovali, hráli si na honěnou. Z kytky je sledovala červená beruška se sedmi tečkami. Docela se tou jejich hrou bavila. Větříček zpozoroval zajímavé stvořeníčko. Bylo celé zelené, mělo veliké zadní nohy a úžasně skákalo z kytky na trávu nebo jinam. Byla to luční kobylka. Větříček pokračoval ve svém poletování, až se dostal k lesu. Hned na kraji uviděl ježečka, který se něčeho polekal a schoulil se do klubíčka. Chviličku byl schoulený, než vystrčil očička, aby se podíval, jestli mu nehrozí nějaké nebezpečí. Uviděl jenom srnku, jak stojí pod velikým, důstojným stromem a v poklidu se pase. Oddechnul si a pomalu se vydal na procházku. Větřík poletoval nad kapradím, proplétal se maliním a ostružiním, proháněl se s ptáčky. Sluníčko pomalu zapadalo, zajíček se chystal k spánku a větřík si uvědomil, že by si mohl taky odpočinout. Byl to dlouhý a velice zajímavý den. Potkal plno nových kamarádů, viděl spoustu nových věcí a nasbíral hodně krásných zážitků. Větřík byl moc spokojený a šťastný."

  • Básničky s pohybem pro dlouhé chvíle

A protože básniček není nikdy dost, máte jich tady ještě několik na závěr, a to rovnou s pohybem J.

Na výlet

Na výlet my jdeme spolu, (stojíme a přešlapujeme na místě)
do kopce a z kopce dolů. (2x do dřepu a vstyk)
Utíkáme z kopce klusem, (rozběhneme se po místnosti)
jak když jedem autobusem. (v běhu rukama předvádíme "točení volantem")
Utíkáme, utíkáme, (stále běháme)
na nikoho nečekáme. (běháme a kroutíme hlavou "ne ne")
Z výletu už nemůžeme, (běh zpomalujeme až úplně zastavíme)
nožičkám my pomůžeme. (předkolníme se a chytíme nohy za kotníky)
Jeden krok a druhý krok, (takto chodíme po místnosti)
takhle půjdem domů rok.

Kouzelník

Kouzelník je kouzel znalý, (rukama děláme „čáry máry“)
Láry, fáry, had je tady, (rukou vlníme tak, že napodobujeme hada a při tom syčíme)
Z klobouku už leze ven,
my ho ale zaženem! (vytřepeme ruce, jako když hada odháníme a zavoláme "kšááá")

Čmelák

Čmelák hraje na basu, (stojíme a napodobujeme hru na basu)
ve stoje i v kleče. (ze stoje si klekneme)
Svlékl se až do pasu, (předvádíme svlékání trička/svetříku)
pot mu z čela teče. (stíráme pot z čela pravou a poté i levou rukou).
Do trávy se překotil, (skutálíme se na záda a kolíbáme se)
pod kytičku stinnou. (rukama vytvoříme nad hlavou stříšku)
Košilku si propotil, (rukama se ovíváme)
teď už nemá jinou. (zkřížíme ruce, třeme si paže a třeseme se zimou)

Bleška

Skáče bleška na písku, (skáčeme jako blecha)
hledá, kdo je nablízku. (z dlaní uděláme ruličky a přiložíme na oči jako dalekohled)
Kdo nejede na koni, (cváláme jako koně)
toho bleška dohoní. (běžíme na místě)
Alík leží na břiše, (ležíme na bříšku a dlaněmi si podepřeme bradu a kopeme nožičkama)
už má blešku v kožiše!
Blecha skáče v kožichu, (skáčeme jako blešky)
když je pejsek potichu.
Ale když pes zaštěká,
to se celá vyleká..
 (zmateně pobíháme a zprudka měníme směr)

Oblékání

Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak
kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička/nožička!

Domeček 

To je střecha, (pohladíme čelíčko dítěte)
to jsou dvě světýlka, (pohladíme zlehka víčka)
to jsou dvě peřinky, (pohladíme tvářičky)
to jsou dvířka. (pusinku otevřít a zavřít)
A kdo chce navštívit domeček,
zazvoní na tenhle zvoneček - crrrrrr.
 (zmáčkneme zlehka nosík)

Starý čáp

Starý čáp, klapy, klap, (chodíme s nohama vysoko, rukama klapeme jako se zobáky)
chodí k brodu, čeřit vodu.
Čápice ho provází, chytá žáby pod hrází.
Starý čáp, capy, cap,
cape bosý po rákosí.
Za ním cape čápice, ráchají se v rybníce.

(Rodiče jsou čápi, děti jsou žabky - skáčou jako žáby. Čápi chytají žabky. Žabky se zachrání skokem do vody - obruč, kolo z provázku...)

Vrtulník

Z rukou můžeš míti v mžiku,
dvě vrtulky vrtulníku.
Rozpaž ruce do dvou stran,
 (rozpažíme ruce)
vrtulník je přichystán.
Nyní ruce v loktech ohni,
 (rozpažené ruce v loktech ohneme)
a dokola s nimi pohni. (otáčíme předloktím dokola)
Když své ruce otočíš,
vrtule hned roztočíš!

Co už umím

Nejdřív ležím, potom sedím, lezu po čtyřech, (nejprve ležíme, poté sedíme, lezeme)
pak se vodím, sama/sám si chodím. (děti se vodí za ruce, poté chodí samy)
Nech mě, mámo, nech!
Až oběhnu zahrádku, (děti obíhají rodiče)
vrátím se ti v pořádku. (děti vběhnou rodičům do náruče)

Leze, leze brouk

Leze, leze brouk(lezeme po kolenou)
vítr do něj fouk. (foukneme a svalíme se na za zadeček)
Otáčí se dokola, (otáčíme se na zadečku dokola)
zavolejte doktora,
převalil se brouk. (potom se převalíme na záda a klepeme nožičkama a ručičkama)

Tak ahoj, děti. Doufám, že se co nejdříve uvidíme.

 

Bc.Šárka Kupčíková, učitelka 1.třídy